Vzpomínka ...
ty mě teďka hodně tíží a proto se s nimi musim podělit ...

Tvé vlasy byli jako sen
Sen co skončil
Skončil jediným pohybem
Když pramínek tvých krásných vlasů
K zemi lehce padá
Je to jako hlasy duchů
A vzpomínka zvadá
Když nůžky vlasy protínají
Oni tiše naříkají
Nikdo nevidí ty hořké slzy
Které skrývam ve své zlosti
Bolí mě ta představa
Že pro tebe jsem
Už jen cizí postava
Sama rvu si svoje vlasy
Už nezvládám ty lstivé hlasy
Milovala jsem tvou hřívu
Ted už v hrobě nemám sílu
Nato tě jen proklínat
A na ty doby vzpomínat
Ted jsem tam ve svém domě
A o něco vám prosím
Nestříhejte vlasy na mém hrobě
Nechť já ač mrtvá hrozně trpím

